Slučitelnost ve vztazích

Slučitelnost ve vztazích 

Příběh partnerů Radima a Zity, a pracovního vztahu Anny a Sabiny

Každý určitě zažil vztah, kde při prvním setkání s partnerkou/partnerem, kolegyní/kolegou, přítelkyní/přítelem, zažil pocit nadšení, náklonnosti, shody, vášeň, sexuální touhu. Na jednu stranu je hezký pocit, když se s někým shodneme a nacházíme podobnosti. Ne vždy je ale shoda - stejnost slučitelná pro dlouhodobý vztah. Obecně panuje mezi námi lidmi přesvědčení, že když je něco stejné, je to i slučitelné. 

Stejnost ale nezaručuje slučitelnost. 

V tomto přesvědčení se opomíjí velmi důležitý fakt, a to podvědomé emoční trauma (části nás fragmentované do podvědomí) a hlavně uvědomění si - jaké nenaplněné potřeby (podvědomé) ve vztahu máme. Části, které nesou nenaplněné potřeby (pokud nejsou vyneseny na úroveň vědomí, nejsou námi viděny, cítěny) ovládají naše kroky ve vztazích. Pokud si nejsme vědomy svých potřeb a nejsme schopni je přímo říct, děje se tak manipulativním způsobem. Nenaplněné nevědomé potřeby se projevují jako touha nebo projekce. Ne vše je určeno ke slučitelnosti. Ale také jsou zbytečné rozchody, ze kterými stojí nepochopený odraz emočních traumatu z dětství. 

Pokud se opakují v životě člověka vztahy, nebo situace, který mají stejný konec, jedná se o to, že se opakuje emoční trauma a člověk si ho není v projekci ve vztahu vědom. Podle zákona přitažlivosti přitahujeme k sobě partnery (ať už v jakémkoli vztahu), kde si vzájemně odrážíme to, co máme v nenaplněných podvědomých potřebách. 

Příklady podvědomých nenaplněných potřeb mohou být, potřeba jistoty domova, potřeba sounáležitosti s druhými, potřeba bezpečného dotyku, potřeba bezpečného vyjádření sexuality, potřeba podpory a pochopení při emočních projevech (emočně dostupný partner), potřeba významu a další.

Jak může vypadat slučitelnost a neslučitelnost ve vztahu uvádím na dvou příbězích - partnerském a pracovním.

Příběh Radima a Zity 

Při prvním setkání mezi nimi proběhla silná vášeň. Protože se poznali v baru na taneční party, Zita nabyla přesvědčení, že Radim má rád společenský život, že se rád dobře baví a seznamuje s novými lidmi. Radima přitahovala spontánnost, kterou Zita na večírku při projevovala. Začali se sbližovat, postupem času začali spolu i žít. V soužití se dobře doplňují v domácích činnostech např. Radimovi nevadilo vyskládat myčku, poskládat prádlo. Zita nevadilo prádlo prát, když měla prostor i uvařit. Pokud neuvařila, Radim byl bez výčitek schopný si jídlo zajistit. Tady nastala slučitelnost Radima a Zity ve vztahu.

Problém nastal v okamžiku, kdy Zita chtěla žít společenský život. Radim je tip muže, který je rád doma, společnost nevyhledává. Radim nechtěl se Zitou chodit na party, do divadla, do kina. Zita byla rozhořčená a plná emocí. Začala na Radima projektovat svoje emoce hněvu, smutku. Radim nechápal, co po něm Zita žádá.

U Zity začaly vystupovat do popředí pocity frustrace, marnosti, obrovského hněvu. Nechtěla je vykomunikovat s Radimem, považovala to za zbytečné. Začal u ní převládat naučený mechanismus jak zvládat emoce (potlačovat je) a současně dosáhnout toho, co chce (tajně vyhledávat druhé muže). Začala přitahovat a psát si s jinými muži.

Protože se jí tyto emoční stavy opakovaly již v dřívějších vztazích, začala cítit, že Radim s tímto stavem nemá až tak moc společného.

Začala pracovat s emočním traumatem vnitřního dítěte a obrannými částmi zranění. Zitina nenaplněná potřeba (trauma vnitřního dítěte) byl pocit bezpečného domova. Proto její podvědomá část přitáhla Radima, který jí svým postojem - být doma a o domov pečovat tuto potřebu naplňoval. Co už nemohl naplnit byl společenský život. V rámci práce s podvědomými přesvědčeními, které si nesla ze své rodiny (rodina byla silně nábožensky založená, dogmatická, silně konzervativní) si uvědomila, že nelze, aby jeden partner naplnil všechny její potřeby. Začala více s Radimem komunikovat a domluvili se, ve kterých oblastech života se potkají (domácnost) a ve kterých ne. Tím, že jim fungovala sexualita, zjistila, že ji přitahují muži, ale ve výsledku sex s nimi nechtěla, a to co potřebovala bylo jen povídání si o různých životních tématech, zkušenostech. Připustila si, že může chodit na party i s kamarády. S kamarády si začala vymezovat osobní hranice, když byly na společenských akcích. S kamarádkami začala více chodit do divadel, kin a na koncerty.

Radim i Zita svým postojem ve vztahu bourají negativní přesvědčení rodin o vztazích (jedině s partnerem se smí jít do divadla, baru, na koncert, dovolenou). Oba pochází z velmi silných nábožensky založených dogmatických rodin. Co je pro oba nepříjemné jsou právě jejich kořenové rodiny. Tím, že vybočují ze standardů rodin, cítí se v blízkosti rodičů a sourozenců "vibračně vyčleněně". Se sourozenci a rodiči se začali méně vídat. Vztah Radima a Zity ale pokračuje dál a oba jsou ve vztahu spokojeni. 

Příběh Anny a Sabiny

Anna vlastní dům, kde pronajímá prostory. Vydala inzerát na pronájem prostor v domě. Na inzerát odpověděla Sabina. Anně se záměr (ateliér, keramika, obrazy) se kterým přišla Sabina, velmi líbil. Anna má v domě prodejnu zdravé výživy, tak se domluvily i na prodeji obrazů a keramiky v prodejně. Našli spoustu společných věcí, které je spojuje. Stejné druhy filmů, hudba, stejné názory na ekologii, našli i podobnost v rodinných vztazích, obě jsou starší ze sourozenců, obě matky byly oddány rodinám a svým otcům, oba otcové měli v době dětství tajné milenecké vztahy. Byly ze sebe tak nadšené, že se dohodly, že začnou společně podnikat.

Postupem času ale začaly narážet vzájemně na problémy, nebyly schopny se dohodnout, doplnit se. Anna chtěla prosadit svoje nápady, Sabina zase svoje. Obě začaly více pociťovaly při vzájemném setkání nervozitu, nepříjemné pocity, které v sobě potlačovaly. Zajímavé bylo (vypozorovala Anna), že čím více se mezi nimi hromadila nervozita a podrážděnost, tím více se měly potřebu na sebe pořád usmívat.

Co se Anně spouštěla za traumatické emoce Sabina?

Anna byla nejstarší ze 3 sourozenců a její nenaplněná potřeba byl pocit, že je pro své rodiče významná - pocit významnosti ztratila narozením 2 dalších sourozenců. Situace se Sabinou ji spustila celou škálu obranných mechanismu. Zjistila, že jak se začaly prodávat obrazy Sabiny v prodejně, začala být nejistá a podrážděná. Netušila proč. Anna byla vychována v náboženské rodině, kde se nerespektoval hněv, takže si ani nedovolila připustit hněv, který se skrýval pod odporem a strachem. Naučené přesvědčení "být hodná, milá a dobrá" ji nedovolil blíže komunikovat se Sabinou, protože když by s ní komunikovala, tak by v ní rozhovor vyvolal emoce hněvu, které je naučená nevyjadřovat a silně potlačovat. Obranný mechanismus byl - neustále se usmívat a tím předcházet konfliktu.

Její zranění z dětství, pocitové vyhodnocení z postojů rodičů k ní bylo, že její sourozenci jsou lepší a úspěšnější, než ona. Podvědomá obrana Anny, kterou projektovala na Sabinu byla, že "jí svojí úspěšností (prodeje obrazů a keramiky) může připravit o významnou pozici v prodejně a mezi zákazníky.

Podobně na tom byla i Sabina vůči Anně.

Obě měly nápady, které chtěly prosadit, jejich potlačený talent (v dětství přijaly submisivní pozice) byl ve vedení a řízení. Talent vedení a řízení měly potřebu mezi sebou vzájemně prosazovat, což nešlo. Tento vztah skončil rozchodem pro neslučitelnost.

V životě jsou emoční spouštěče důležité, byť jsou většinou nepříjemné. I když jsou ale nepříjemné, stojí za to je zkoumat 

Mějte krásné dny Ina