Proč je empat empatem? Příběh Hany a kartářky

 🌷 Proč je empat empatem?

🌷 Příběh Hany

J. Ina Pokorná

Audioverzi článku najdete na https://soundcloud.com/user-534704981/proc-je-empat-empatem

👉 Obecná definice empata zní "Jedná se o emocionální ztotožnění s viděním, slyšením i chápáním jednání jiných osob. Jde tedy o schopnost chápat a porozumět důvodu a příčině i účeu jak verbálních, tak i neverbálních projevů druhých. Empatie má úzkou souvislost se schopností naslouchat ostatním a umět si dobře vysvětlit, co si myslí a o co usilují."

👉 Každý člověk na planetě se narodí s darem citlivosti. Empatie je forma citlivosti. Citlivost bývá socializací často citlivost vytěsněna do podvědomí. Jedno z negativních, chybných přesvědčení, které citlivost vytěsňuje je, že k tomu aby byl člověk přijímaný a měl úspěch musí být tvrdý a neústupný a pokud je plačtivý smutný, je s ním něco v nepořádku.

👉 Opět k pochopení toho, proč je empat empatem musíme jít prozkoumat dětství. Psycholog PhDr. Jan Benda Ph.D. (ve své praxi zavádí meditaci do praxe a zkoumá také příčiny traumatu) v jedné své přednášce citoval kolegu z fakulty psychologie Karlovy univerzity v Praze – PhDr. Zdeňka Kuťáka, který na přednáškách říkal – "nikdo z nás neměl šťastné dětství". Tehdy se prý nad tím pousmál, nicméně změnil názor a teď se usmívá nad klienty, kteří tvrdí, že měli šťastné dětství. No, asi tomu tak opravdu je. Pokud někdo chce pochopit sebe, jak funguje, pokud se chce dostat a vyřešit své zranění a žít plnohodnotný život, musí si připustit pravdu o tom, jak mu bylo jako dítěti.

👉 Takže hodně záleží na tom, jak emočně bezpečně se cítí dítě v rodině, kde je socializováno. Pokud se necítí v rodině emočně, někdy i fyzicky bezpečně, začne vznikat a zesilovat část osobnosti, která začne vychytávat už "dopředu" signály, odkud by mohlo přijít nebezpečí.

👉Příklad: Rodič je necitlivý a tvrdý k dítěti. Vyvíjí tlak na dítě, aby se učilo, dítě se rodiče bojí a všemožně se snaží být nejlepší a mít dobré známky proto, aby uspokojilo rodiče (ne sebe), začne předstupovat do popředí dítěte část, se začne rychle ladit na to, v jakém rozpoložení je rodič. Začne vyhodnocovat jak to udělat, aby nedošlo ke zraňování rodičem. Může vycítit kdy se rodič začne přibližovat k domovu. A začne volit strategii, např. jít se rychle učit, být usměvavé, nebo jít něco dělat, hlavně si nehrát, nedělat to, co by samo chtělo.

👉V dospělosti se může stát, že v určitou denní dobu přichází na takto traumatizového člověka např.silná spavost, nebo extrémně nepřirozeně zvýšená aktivita.

Zažila jsem i na různých setkáních přílišnou milost, laskavost a usměvavost, která byla také používána jako obranná strategie.

👉Takže empati jsou empatičtí proto, že se necítí s druhými lidmi v bezpečí. Jsou schopni se nacítit rychle na prostředí, ve kterém jsou ale ne proto, že se cítí dobře a bezpečně v daném prostředí. Strategie empatů může směřovat k zažehnání a vytěsnění konfliktu (ve kterých jako děti prohrávali), nebo může směřovat k potřebě intenzivně pomáhat tak, aby získali lásku a uznání. Někdy pomoc může zasahovat až do obětování se. Mohou se nacítit až tak, že se jim udělá špatně.

👉Setkala jsem se s názorem, že by se empati měli kvůli své přecitlivělosti držet dále od lidí, měli by trávit čas i více o samotě.

Jenže pokud je podvědomé přesvědčení empata – "není zde bezpečno" jeho uzdravení (ke kterému ho bude jeho bytost směřovat) závisí na zažití opaku. A zažít opak znamená začít cítit, že je mezi lidmi i bezpečno. Tím ustoupí obranná část, která je drží neustále ve střehu a ve vnitřním napětí do pozadí a oni mohou předložit své mysli, nový prožitek.

👉Tato obranná část v člověku, která je zvyklá kontrolovat nebezpečí z prostředí se může obrazně řečeno "přeučit" na i vnímání pozitivních věcí z prostředí.

👉Duchovní koučové, kartářky, léčitelé se nejčastěji řadí mezi empaty. Pokud si ale nejsou vědomi svých strategií a emočních traumat z nenaplněných potřeb, mohou dostat sebe i druhé do problémů. Na druhou stranu - přes konflikty dochází k největšímu uvědomění a expanzi, takže proč ne :-)

🌷 Příběh Hany a kartářky

Hana pracuje na úřadu. Plni si svoje úkoly tak, jak je po ní vyžadováno, snaží se s každým vycházet, všichni na pracovišti jsou s ní spokojeni. Nemá tendence být ve vedoucí funkci, protože nemá ráda zodpovědnost. Jako dítě přejímala příliš mnoho zodpovědnosti, proto přitahuje do svého života lidi, kteří jsou zvyklí přijímat zodpovědnost za druhé.

Děti má už dospělé. S manželem není ve vztahu spokojená, ale nedokáže ze vztahu odejít ani ho řešit tak, aby obě strany byly ve vztahu spokojeny.

Kamarádka ji přemluvila, ať jde ke kartářce. Pro Hanu to byla první zkušenost. Kartářka dokázala přesně říct Haně, jak se Hana cítí, jaký je její manžel spíše v negativním obraze, sdělila jí, že se okolo manžela pohybuje žena, která s ním manipuluje a intenzivně o něj usiluje. Hana, byla naprosto z kartářky nadšená, děkovala jí, jak je úžasná a dobrá, jak empaticky vystihla jejího manžela i jí. Byla jí vděčná, za to, že jí konečně někdo rozumí.

Kartářka měla svůj okruh známých lidí. Hana začala navštěvovat pravidelně setkání u kartářky. Seznámila se tam s Petrem. Petr byl duchovní, citlivý. Hana se s ním začala sbližovat.

Kvůli svému traumatu a strachu z konfliktu Hana nedokáže řešit vztahové věci přímo. Nedokáže si ani říct přímo, co chce. Proto začala manželovi lhát s vnitřním odůvodněním (ve kterém jí povzbuzovala kartářka), že pokud on dělá věci určitě tajně (podle výkladu o něj usiluje o něj podle výkladu jiná žena), ona může také, že je to karma, že na tom nic není, že to tak chce i vesmír a že je to v pořádku, protože tím manžela vyvíjí.

Hana předala podvědomě svoji zodpovědnost za svůj vztah, rozhodování do rukou kartářky, která si takto naplňovala svoji potřebu vedení a vůdcovství, kterou necítila jako dítě – také podvědomě. Takže Hanu zachraňovala z pozice oběti.

Vytvořila se tzv. triangulace. Oběť (Hana), záchranář hrdina (kartářka), darebák (manžel).

Hana se upnula na Petra v podvědomém očekávání, že spolu budou v budoucnosti ve vztahu, jako partneři, k čemuž ale nedošlo a Hana začala propadat frustraci. Řešila svoje stavy s kartářkou (že vztah s Petrem nevyšel, i když karty říkaly, že by měl vyjít, manžel že se chová stále stejně, i když měl prozřít, ona sama, že je více v depresích i když by měla být šťastnější). Kartářka začala jít do takového protiútoku a zaujala postoj, kdy vyvolávala v Haně pocity viny a tlaku. Upozorňovala jí, že dělá v práci na sobě chybu, že je málo pozitivní, málo vizualizuje, málo tvoří. Hana se začala ještě více vinit, vytvářet tlak na sebe a propadat do hlubší frustrace a depresivních stavů. Vytěsnila do ještě větší hloubky svoje emoční trauma, a to se jí začalo projevovat na těle jako vážnější střevní onemocnění.

🌷Jak se může Hana uzdravit?

- Když porozumí tomu, že když se cítí špatně, že není s ní nic špatně a že nikde nedělá chybu v "práci na sobě". Když pochopí, že vytváří na sebe tlak proto, aby uspokojila požadavky kartářky a jejích výkladů z vděčnosti k ní (když jí vzala do skupiny, seznámila s Petrem), ale i současně strachem, aby se s ní nedostala do konfliktu. Situace jí zrcadlí odraz traumatu s rodiči.

- Když si uvědomí, že její bytost v dětství zvolila strategii jak se uchránit před zraněním tak, že bude obětavá, usměvavá a podřízená, a že tak nemusí činit ve vztahu k manželovi.

Může začít řešit vztah s manželem přímo. Uvědomit si, že na manžela projektuje, že je pro ni nebezpečný, stejně, jako byl její otec. Dívá se na vztah přes pomyslné brýle traumatu. Realita manžela a to, jak Hanu vnímá je úplně jiná, než si Hana myslí.

- Jedno uvědomění Hana má. Začala více s manželem mluvit a došlo jí, že to, co kartářka načetla o manželovi a ženě, která o něj usiluje s největší pravděpodobností směřuje k jeho matce. Rodinný vzorec v manželově rodové linii je odevzdání se a obětování se rodičům, pokud jsou staří. Hana nemá s tchyní dobrý vztah a jednu z věcí, která jí vadí je, že manžel se své matce příliš obětuje. Manžel jí řekl, že to nedělá rád, ale že má takový strach, že bude odsouzený v rodině (matka na něj přepsala část majetku), že raději zvolí cestu obětování se jí.

Řadím sebe mezi empaty, a to, co si přeji nejvíce pro sebe i druhé je, cítit se na úrovni těla, emocí a myšlení bezpečně.