O terapeutech, léčitelích a zavádějící spiritualitě

 Audioverze textu: https://soundcloud.com/ina-pokorna/o-terapeutech-a-lecitelich-a-zavadejici-spiritualite 

Jak obcházení zranění může svést na scestí v uzdravení

Příběh Adély, Michaely, Anny a Marie

V tomto článku se chci dotknout tématu terapeutů, léčitelů, koučů v oblasti svépomoci. Chci vysvětlit, jak jejich nepřesné pochopení a neporozumění problematiky traumatu, nepochopení toho, jak funguje fyzická a vyšší dimenzionální realita, jak fungují emoce může být pro ně samotné a i klienty škodlivé.

K napsání článku mě motivovali klienti, a vycházím i z osobních zkušeností. V oblasti seberozvoje se pohybuji 14 let. Zkoumám co nefunguje a proč to nefunguje hledám fungující řešení.

Vysvětlení pojmů

👉Jak se manifestuje duše

Duše se manifestuje

- přes tělo fyzicky

- přes srdce emocemi (neexistují negativní a pozitivní emoce, jsou lehčí a tíživější emoce, emoce jsou hybnou silou v těle)

- přes mysl myšlenkami (mysl je zde od toho, aby nacházela řešení a předkládala nové varianty přesvědčení).

Každá z těchto tří složek nemůže být bez druhé. Někdy se jim říká Svatá trojice. Když se jedna nebo druhá složka začne opomíjet, nebo upozaďovat bude se připomínat přes bolest.

👉Co je trauma

Trauma je nechtěný zažitý stav, ve kterém bytost v člověku vyhodnotí, že situace, ve které se nachází, nemá řešení. Všichni na planetě jsou nějak traumatizovaní. Nezáleží na tom, kolik traumatu člověk má, ale jak hluboce je trauma vytěsněné.

👉Co je mechanismus zvládání emocí

Jde o strategické chování, jak se naučila bytost v člověku vyrovnávat s emocemi, které musela potlačit místo aby je vyřešila. Strategické chování začíná v dětství. Jedná se o strategie, které zaručovali v době dětství a dospívání člověku blízkost v prostředí, pokud prostředí nebylo emočně dostupné a pomáhající. V dospělosti jsou tyto strategie ubližující člověku samotnému ale i prostředí.

👉 Co jsou nenaplněné potřeby

Jde o potřeby, které nebyly naplněny člověku v dětství např.:

- potřeba významu (necítili se významní pro své blízké)

- potřeba vyslyšení (nebyli vyslyšeni svými blízkými v emocích a potřebách)

- potřeba uznání citlivosti (neuznání od svých blízkých toho, jak jsou citliví, jejich citlivost byla zahanbována).

Potřeby se projevují v těle jako touhy, někdy až pocitem "vyhladovění". Každá nenaplněná potřeba sebou nese myšlenku, na kterou navazuje většinou tíživější bolestivá zraněná emoce.

👉Co je negativní démonická energie,

Jde o část v člověku, která byla a je odmítána, není vyslyšena její pravda a drží zraněné, odmítané emoce. Ty nesou důležité poselství a dary. Čím víc je pohlíženo na tyto části jako na démonické a jsou přehlíženy, tím více narůstají v potřebě být vyslyšeny. Jednoduše řečeno – démon je část v člověku, které nebyly naplněny potřeby.

👉 I terapeuti, léčitelé, koučové si nesou své trauma.

Jejich trauma se po většinu (podotýkám, že ne u všech), týká emoční, nebo i fyzické bolesti, kterou zažívali v dětství. Např. byly zvyklí přebírat zodpovědnost za věci, které jim nenáleželi jako dětem. Jako děti se necítili dostatečně významní pro své blízké. Museli rychle dospět a vzdát se svého bezstarostného dětství, byly nějakou formou více zneužíváni psychicky, fyzicky.

U každého člověka, i terapeutů, se v průběhu života objeví situace, kdy se emoční bolest přihlásí o slovo. Je něčím spuštěna. Může jít o vážnější onemocnění fyzické, nebo depresivní stavy, nebo vztahové problémy, náhlé úmrtí blízkého člověka atd.

Většina z nich (ne všichni) se dostanou přes potřebu řešit tyto svoje stavy k nějaké formě spirituality.

Hledají pochopení proto, co se jim děje v životě. Je to přirozené, protože mysl, jak jsem uvedla výše, je zde od toho, aby řešení nacházela.

A tady pojetí spirituality tak, jak je předávána, začne více škodit, než uzdravovat.

Už prvotní problém je záměr, se kterým člověk ke spiritualitě přistupuje. Co od různých technik, meditací očekává. Je rozdíl, když se jde něco zkoumat a poznávat a je rozdíl, když se chce člověk něčeho zbavit a mít od toho klid. Proto je dobré si prozkoumat, svá očekávání a zda jsou reálná a nebo ne. Např. pokud budu podvědomě očekávat, že vyřeším emoce vůči rodiči a už ji nebudu cítit, tak je to mylná domněnka.

👉👉👉Je velký rozdíl když se HLEDÁ ÚLEVA od bolesti (emoční, nebo fyzické) a je rozdíl, když se člověk PŘIBLÍŽÍ k bolesti, kterou drží tělo, ucítí ji a chce ji V SOBĚ VYŘEŠIT A VYSLYŠET. 👈👈👈

Tyto dva přístupy jsou odlišné.

👉Vysvětlení realit

V tomto životě se prolínají dvě hlavní reality.

Jedna je fyzická a druhá je vyšší dimenzionální.

Pro každou tuto realitu existuje jiná pravda.

Pro fyzickou realitu existuje smrt, pro dimenzionální je smrt iluzí.

Pro fyzickou realitu je normální bolest jak emoční, tak fyzická, pro dimenzionální je bolest iluzí.

V jedné realitě, kde neexistuje odpor, pokud se zaměříte na bolest, podnítíte bolest.

Ve fyzické realitě existuje odpor, a člověk, pokud se vyhýbá bolesti, tak ta pak naroste.

V jedné realitě jsme si vybrali prožitky v tomto životě kvůli růstu, ale ve fyzických realitách jsme si např. nevybrali zkušenost zneužívání, fyzických trestů, psychického nátlaku, ztráty partnera, umřít na vážnou nemoc.

Prohlášení, že jsme zde hlavně kvůli sobě a radosti také není pravdivé pro fyzickou realitu.

Budhisté učí, že vlastně nám zde nic nepatří. Ale to také není pravdivé pro fyzickou realitu. Máme těla, o která se musíme starat, domovy a území, která potřebujeme opečovat, aby nám vytvořili pocity bezpečí.

👉👉👉Spiritualita, po většinu tak, jak je předávána vede k popírání fyzické, nižší reality a vyzdvihování vyšší dimenzionální reality. A to je pro fyzická těla a část duše, která nese emoce, nebezpečné. 👈👈👈

Pokud člověk začne upozaďovat pravdu fyzického těla (většinou se jedná o emoční části) začne se dít to, že se začnou více projevovat.

👉Příklady jak se mohou projevovat potlačované emoční části:

Bolesti, které se opakují, z lékařského pohledu je člověk v pořádku, ale bolesti, nebo problémy neustupují ani přes medikace.

Nespavost, deprese (deprese je stav potlačení emocí v těle, které člověk neumí, nedokáže uvolnit). Nebo se může projevit přes vážnou nemoc. Vážné onemocnění jako jsou nádory, nebo rakoviny, nebo chronické onemocnění, značí, že člověk většinou upozadil tak moc svoje zraněné části, že se o vyslyšení přihlásily právě takto.

👉Fyzické tělo je to, co drží odpovědi na, dá se říct, většinu problémů, které člověk má, a proto se musí primárně vnímat a cítit fyzické tělo.

👉👉👉Pokud jsou lidé, i terapeuti- kýmkoliv prvotně vedeni k tomu, aby obcházeli fyzické tělo a jakýkoliv druh bolesti, které nese tělo, automaticky se začnou upínat na realitu, která je sice součástí života, ale je ta vyšší dimenzionální. Ani nepostřehnou, jak jim zesiluje Ego. Ego chce být ze své podstaty dobré a chce někam patřit. 👈👈👈

👉👉👉Většina léčitelů, terapeutů (ne všichni) se ztotožňuje pouze s tou částí své osobnosti, která nese vyšší dimenzionální pravdu. Na tuto vyšší pravdu se připoutá Ego a začne s tzv.gaslightingem (měněním reality) měnit fyzickou realitu na takovou, jakou ono uzná za vhodné. V tomto případě na pravdu vyšší dimenzionální. Začne navozovat pocit osvícení, falešné smrtící pokory, falešného soucítění.👈👈👈

Kdykoliv pak začne cokoliv bolet, hlásit se o pozornost – Ego odvede pozornost pryč od fyzické reality a použije znalosti a vyšší dimenzionální pravdy k vysvětlení toho, co se děje ve fyzické realitě.

👉Pomoc druhým

Pomáhat druhým je jedna z hlavních potřeb a poslání léčitelů, terapeutů. Záleží ale na tom, s čím mají léčitelé pomoc spojenou. Hlavně v souvislosti s traumatem. Jsme skoro všichni vedeni v rámci socializace, abychom pomáhali – primárně rodičům. Jenže problém je v tom, že pravda všech dětí je, že pomáhat nechtějí, pokud se musí vzdávat "dětství a bezstarostnosti" na úkor pomoci druhým. Tohle je jedno z traumat – čili nechtěných zažitých stavů v dětství kde vzniká toto tíživé přesvědčení:

👉Příčina (když budu pomáhat druhým) = Následek (budou mě mít rádi a uznají mě).

Jenže tohle přesvědčení není až do takové míry pravdivé. Nese je část aspektů vnitřního dítěte. Toto zažité negativní přesvědčení se pozná tak, že i když člověk podává dobrý výkon v práci, je úspěšný, lidé okolo něj jsou s jeho prací spokojeni, pocitově není naplněný, pořád mu "něco chybí".

Zde se může projevit i znak perfekcionismu. Jedna z myšlenek, kterou perfekcionistická část nese je "A ještě udělám, tohle a musím to udělat pořádně… a jak už práci ukončuje, už mu naskočí další úkol, co má dělat a přijde k tomu znovu myšlenka, že ještě potřebuji udělat tohle a pořádně… a ještě tohle….

Nutno podotknout, že perfekcionistická část nese v podvědomí nenaplněnou potřebu pochvaly a uznání. Takže se znovu dotýká zranění a emočního traumatu.

Když terapeut necítí tuto svoji zraněnou část, může se stát, že se začne tato část objevovat v průběhu jeho práce s klienty přes pocity. Ta část osobnosti bude chtít naplnit potřeby z větší míry "z venčí".

👉Jak se mohou nenaplněné potřeby projevit?

Nenaplněná potřeba významu se může projevit tak, že např. začne více poukazovat na svoje úspěchy, a extrémně vyzdvihovat svoji praxi.

Nenaplněná potřeba uznání - např. začne vyzdvihovat extrémně svoje léčitelské znalosti a schopnosti. Může odvádět pozornost pryč od hlavního tématu, se kterým klient přišel.

Zraněná citlivost se může projevit tak, že bez vyžádání a souhlasu té osoby jí začne říkat, jaká je, co v ní vidí, cítí, co by měla ta osoba dělat.

Postupem času s takovými terapeuty, léčiteli nebude možná jiná komunikace, protože budou prosazovat jen svoji vyšší pravdu.

Realita jich samých pak může být taková, že se jim lidé začnou vyhýbat, oni sami se mohou začít separovat od lidí, nebudou schopni navázat dlouhodobější vztah v partnerství, nebo se uzavřou do narcistické bubliny. Budou přesvědčení, že když zůstanou nad věcí, ukočírují emoce, budou jen v klidu – že jsou ve stavu osvícení. Budou se snažit vyhýbat čemukoliv, co by je mohlo vyvést z tohoto domnělého stavu osvícení.

Osvícení není o tom, že člověk nic necítí, nebo že je nad věcí. Osvícení je o autenticitě a o cítění emocí.

👉Příklad nepřímého naplnění potřeb u terapeuta

Terapeut, který koučuje muže. Na sociálních sítích začne ve svých videích upozorňovat muže na to, co potřebuje žena. Má velkou sledovanost. Je tímto způsobem uspokojena část jeho zraněné osobnosti, která si naplňuje potřebu být významný. Sleduje ho ale více žen, než mužů. Ženy mu dávají za pravdu v tom, co říká. Tento terapeut se může cítit lépe, když vidí, jaký úspěch a sledovanost má. Muže na svých kruzích pak vede jako terapeut tak, že jeho postoj v mužích může vyvolávát pocity zostuzení za to, co do teď dělali a že to, jak se vedle ženy cítili bylo špatné. Místo toho, aby je vedl k pochopení jejich traumatu, vzájemných projekcích a bolesti, která staví bariéru mezi je a ženy.

👉Zákon přitažlivosti

I zde funguje zákon přitažlivosti. Tzn. že se dostanou do kontaktu lidé s podobnými traumaty. Terapeut, který je zvyklý strategicky přebírat zodpovědnost za vše možné, může narazit na klienta, který má problémy s přijetím zodpovědnosti sám za sebe.

Klient může projektovat na terapeuta svoje zranění např. ve formě pocitu, že ho terapeut zachrání.

Terapeut může manipulovat s klientem tak, že ho bude udržovat záměrně v nějaké formě "dluhu". Např. že se nedokáže dostatečně ocenit a bude dávat rady zadarmo nebo pod cenu.

Zákon přitažlivosti – zrcadlení je zde právě proto, aby si v tomto případě terapeut i klient uvědomili svoje zranění, přesvědčení, slepá místa podvědomí, ze kterých jednají.

Např. klient, který vidí v terapeutovi talent jak mluví, jak vystupuje a obdivuje ho s pocitem, že sám by nic takového nedokázal si může přes tento zákon zrcadlení uvědomit, že on sám má v sobě ten samý dar a talent, jen ho má potlačený a skrytý pod zraněním.

A obráceně pokud terapeuta přitahuje nějaký klient v potřebě extrémně mu pomoci, může si terapeut prozkoumat, proč ho zrovna tento klient tak přitahuje, a co v něm chce tak moc zachránit. Pak obrátit pozornost k sobě a najít v sobě podobnou část, kterou mi klient zrcadlí.

👉Krátce k léčebným technikám

O tom, jaké techniky jsou z dlouhodobého hlediska nefunkční jsem psala v článku Past seberozvojových technik.

👉Zde bych chtěla uvést příklady cvičení, které jsou funkční, ale jen v případě, že se zná pravda a realita fyzického těla.

Cvičení pozitivního zaměření nefunguje – pokud je tělo naučené považovat pozitivitu za špatnou energii a tělo je závislé na tíživějších emočních energiích.

Cvičení vděčnosti nefunguje – pokud tělo má zafixovánu vděčnost jako obětování sebe pro druhé (vděk rodičům za život, za to, co pro něj rodič v životě udělal atd.)

Cvičení přítomného okamžiku nefunguje – pokud pravda těla je, že přítomnost může být i život ohrožující (fyzické tresty, zneužívání)

Cvičení, kdy se pracuje s tělem, ale vyhledávají se pouze pozitivní části, které se pak rozšiřují do popředí a upozaďují se tíživé pocity také nebude dlouhodobě fungovat.

🍀Příběh Adély

Adéle je 24 let. Rozešla se s přítelem a 2 měsíce na to jí zemřel otec. Obě situace pro ni byly spouštěčem pro emoční trauma.

Používala na uklidnění jógu, meditace, zaměřovala se na pozitivní vnímání reality. Do 3 měsíců se jí zhoršil psychický stav. Slyšela hlasy, které byly agresivní a používaly nadávky na její matku. Adéla vyhledala terapeuta, který jí řekl, že ten hlas je cizí negativní démonická entita, kterou on odvede. Adéle se v tu chvíli ulevilo. Za nějakou dobu ale měla silné projevy paniky a úzkostí ve fyzickém těle. Začala brát antidepresiva. Ale i přes ně se její stav hlavně fyzického těla nelepšil.

Co terapeut, který odvedl entitu nevěděl?

Že hlas, který se snažil projevit agresivně vůči matce byla zraněná část osobnosti Adély, z doby dětství, která nesla pro ni důležitou pravdu o její energii hněvu a o tom, jaké přesvědčení s hněvem má spojené. Terapeut způsobil ještě větší oddělení této části osobnosti Adély. Stav úzkosti byl pak následkem toho, že Adéla svoji část odsunula do ještě hlubšího podvědomí.

🍀Příběh Michaely

Michaele zemřel syn. Začala chodit na konstelace. Pociťovala po konstelacích vždy úlevu. Na konstelacích vycházelo, že syn měl zapsáno v osudu, že takto odejde, že to tak vlastně mělo být. Začala sama v sobě pojímat odchod syna jako "že to tak mělo být". Přestala pociťovat emoce. Myslela si, že je to tak v pořádku. Do doby, než začala mít silné arytmie v noci a začala trpět nespavostí.

Rozbor situace Michaely

Její syn zemřel při autonehodě proto, že neuměl zacházet ze strachem. Strach považoval za špatný pocit, považoval strach za slabost. Proto, když ho strach upozornil, aby nepředjížděl, tak ho nevnímal. Ne proto, že si tuto smrt vybral, nebo že byla jeho osudem.

Části Michaely, které potřebuji truchlit po synovi se jí hlásí o slovo v noci. Potřebují být vyslyšeny a následně potřebují být uvolněny její emoce, které drží fyzické tělo. Pro Michaelu samotnou je jednodušší žít s myšlenkou, že její syn zemřel proto, že si to vybral, než si připustit bolestivou pravdu o tom, že výchovné vzorce, které se v její a manželově rodině (hlavně v mužské linii) předávají ohledně strachu, jsou chybné. A že toto naučené myšlení způsobilo synovi smrt.

🍀Příběh Anny

Anna byla v dětství fyzicky trestána, matka jí zemřela, když jí bylo 17 let. Anna žije v partnerství, které jí funguje. To, po čem touží je dítě. Anna začala chodit k terapeutům, kteří pracuji se somatizací, emočními rovnicemi, chodila na konstelace, masáže, pracovala s dechem. Anně se stále nedaří otěhotnět. Používá pro vysvětlení strategii obcházení, že si bezdětný stav vybrala před inkarnací, že to tak má být.

Anny tělo drží velkou bolest. Ona ví, že tresty nebyly přiměřené, ví, že to bylo děsivé, ale její tělo i přes všechny terapie drží tolik emoční bolesti, která neumožňuje Anně otěhotnět.

Anna už další terapie podstupovat nechce. Prochází nyní frustrací a propadem, žije v domněnce, že udělala na sobě málo práce a že dělá někde chyby, když se necítí stále dobře a není těhotná.

U Anny se projevuje strategie, kdy pocity viny otáčí proti sobě, aby se vyhnula cítění emočního zranění.

🍀Příběh Marie

Marie dlouhodobě chodila na konstelace, a různé terapie. Ví, že byla fyzicky trestaná, že se bála jak svého otce, tak své matky. Na konstelacích a sezeních stále řeší svoje rodiče. Dostala se do stavu zoufalství. Místo toho, aby se cítila uvolněněji, její tělo reaguje obráceně, větším pocitem stažení.

Marie žije s manželem. Jednou večer usínala v ložnici. Byla ve stavu, kdy částečně vnímala tělo, protože se snažila uvolnit dýcháním. Uslyšela kroky, jak jde manžel po chodbě směrem do ložnice. Její tělo zareagovalo tak, že přestala dýchat, tělo se jí napnulo tak, že se nemohla hýbat, pocítila strach ze smrti, cítila že umírá. Když manžel došel do ložnice, byla vyděšená. Pomalu se začala tělo rozpohybovávat. Následně jí došlo, že její tělo a v ní její zraněné části - si mysleli, že jde její otec. Byla v šoku z toho, jak moc se otce bála. Nepopírala, že se otce vždy bála, ale když zjistila pravdu fyzického těla, a jejího zraněného vnitřního dítěte, došlo jí, proč se nemůže uvolnit. Její tělo a zraněné části, o kterých do té doby nevěděla, byly v pocitovém přesvědčení, že jsou stále v ohrožení od otce.

👉Všechny příběhy mají společné to, že se tito lidé dostali do emočního propadu. Jeden z hlavních důvodů byl, že dlouhodobě při práci na sobě obcházeli a byli vedeni k obcházení emoční bolesti, která pak narostla a propad způsobila.

Pokud převládne dimenzionální realita nezdravě nad fyzickou, a je jedno, zda jde o terapeuty a nebo o klienty, musí člověk jít do práce se stíny a potřebuje chtít poznat svoje zranění a začít je v těle cítit a ptát se těla, jaká je jeho pravda. Současně s tím se začnou ukazovat i naučené strategie, různé strategické chování, ale i nová škodící přesvědčení, které se člověk naučil v průběhu seberozvojové práce.

👉Někdy je fakt těžké podívat, jaká je pravda, jaká je realita, ale je mnohem lepší vidět ji a pak ji začít měnit, než žít v pocitu iluze. Obcházená realita se pak stejně prostě ukáže.

Mějte hezké dny

Ina