Článek: Co nás vlastně vede ve vztazích?

Žena potká muže, ucítí mezi sebou vášeň, chemii, přitažlivost, chemii mezi nimi způsboje PODVÉDOMÍ. Podvědomí ženy (stejně jako podvědomí muže) začne už při pvním setkání očekávat, že muž splní její nenaplněné potřeby - z dětství. .Oba na urovni vědomé zatím cítí jen obrovskou přitažlivost a touhu po sobě. Zatím ani jeden z nich netuší, že to , co je pojí je nenaplněná potřeba jejich fragmentovaných vnitřních dětí, že do vztahu je dovedlo podvědomí, které chce zhojit rány a naplnit potřeby, co jim nedali rodiče, když je nebyli schopni milovat ve všech našich autentických projevech.

Postupem času většinou v takovém vztahu přestane chemie, přitažlivost fungovat a začnou být oba nespojeni. Žena většinou vyžaduje po muži pozornost, i když ji dostává, nemusí být vnitřně uplně spkojena. Muž se většinou stahne, nebo má tendenci k útěku, přetsává komunikovat. Může to být ale i naopak. Muž může být více aktivní ve vztahu a chtít po ženě větší vnímání jí a naplnění jeho potřeb ženou.

V ten okamžik je velmi důležité, aby si ten, kdo ve vztahu vyžaduje uznání, nebo posuny po tom druhém ,uvědomil, že mu opravdu partner nemuže, není schopen dát to, co doopravdy potřebuje. Proč? Protože to, kdo ovládá vědomí celou dobu ve vztahu je část podvědomá - vnitřní dítě. A to nevidí přes sebou partnera, ale bud otce, nebo matku. Proto muž při tlaku od ženy nechápe, co po něm žena chce a obráceně žena nemusí chápat to, co po ní muž vyžaduje.

Zjednodušeně řečeno - tělo v přítomnosti prostě ovládnou nezvědomělé a neuspokojené fragmetny vnitřního dítěte a proto se nemohou těla v přítonmnsoti dohodnout.

Potom emoční vyhrocené stavy v těle nutí k pozornosti v sobě . Je vhodné položit si otázku : Kam MĚ NAVÁDÍ A SMĚŘUJE ta emoce, pocit spuštěný tím partnerem, ve které mě není tak dobře a co mi chce UKÁZAT? Chybné je se ptát - co dělám špatně, kde jsem v pocitech špatně, kde dělám chybu , co potřebuji v sobě změnit, aby mi bylo dobře. (platí pro všechny emoční stavy vzniklé ve všech vztazích).

Pokud si aspoň jeden ve vztahu uvědomí, např. žena, že silné nutkání po uspokojení potřeby je vedeno touhou po zhojení emoční bolest z dětství, že navozená silná chemie na začátku vztahu NEBYLA opravdová láska dvou dospělých lidí ale vlastně TOUHA zapomenutých , nevyslyšených vnitřních dětí začne vnímat sebe, svoje emoce, začne jim - čili sobě - naslouchat a tím je uspokojovat, tím zmizí silná vnitřní potřeba po uspokojení mužem. Muž přestane být v podvědomé obraně a případně vědomém útoku, nebo útěku od ženy. Není si co zrcadlit. Ženě se začne měnit vnímání reality a vztahu. Muž začne ženu vnmímat také jinak. Ve vztahu je pak lepší komunikace, domluva. Je pak lehčí nebrát osobně emoční projevy toho druhého. Žena (muž) přestává vidět parntera očima zraněného neuspokojeného dítěte, přestává v něm vidět otce (matku) , a začíná ho cítit a vnímat jako muže (ženu) , kterým ve skutečnosti je. Pak se snáz tvoří vztah v opravdové lásce

.